Rituály interview: Od A Banquet ke Kodymovi

Zakládající členové Rituálů Michael a Richard (zleva)

Rituály, nové jméno na hudební scéně. Jak bys projekt přestavil?
Chceme hrát písničky, který nám tu trochu chyběly. Oproti 90. letům tu není spojnice mezi rádiovým popem a rockovou hudbou, to bychom rádi trochu nabourali. Inspirujeme se naší oblíbenou britskou scénou a přidáváme český texty, v nichž se odráží, co zažíváme. Texty píše převážně Richard. Já přispěju textem, jen když mě něco přímo napadne ve spojitosti s psaním hudby, jinak se právě zaměřuju na skládání a aranže písniček.

A Banquet jste ukončili kvůli odlišnému pohledu na budoucnost kapely. Ty i Richard jste do tvorby chtěli zakompilovat češtinu. Přestože anglicky zpívající kapely mají na české scéně malou šanci prorazit, vy jste to celkem slušně dokázali. Proč jste se chtěli vydat novým směrem?
S A Banquet jsme toho dosáhli dost, ale bohužel jsme se dostali do fáze, kdy jsme nevěděli, co dál. Mohli jsme pokračovat stále v tom samém, ale ta stagnace a frustrace už tím byla prostoupená. A proč táhnout něco z čeho se vytratila radost a naděje dalších x let, aby to pak skončilo stejně. Navíc mi čím dál víc nevyhovovala má role v kapele, chtěl jsem se vrátit ke kytaře a víc prosazovat svý nápady. Matěj naopak nechtěl přistoupit na některý změny, který jsme navrhovali a tak jsme se rozhodli skončit.

• VIDEO: Představují se Rituály , "český" odštěpěk A Banquet

Na scéně se objevil velmi podobný projekt Smrtislav, za kterým stojí Tuzex. Nebojíte se toho, že spolu budete spojováni a srovnáváni?
Bylo jasný, že budeme ze začátku určitě srovnáváni, ty společný koncerty tomu ještě víc nahrávají. Myslím si ale, že se postupem času obě kapely víc vyprofilujou a rozdíly nakonec můžou být docela markantní - už třeba proto, že budeme do budoucna náš zvuk víc stavět na klávesách.

Jak jsi nakousl, vyrážíte se Smrtislavem na společnou mini tour. Kdy vznikl společný nápad vyjet spolu? Je zvláštní, že dvě rozpadlé anglicky zpívající kapely vytvoří česky zpívající skupiny typu Lucie. Je to jen souhra náhod?
Myslím si, že to, co je nejvíc srovnáváno, je zpěv, kdy já i Tuzex máme v hlase trochu ty "kodymovský manýry". Podle mě to ale není žádná snaha o kopírování někoho - myslím, že stejně jako Kodym nebo Koller, máme prostě rádi anglicky zpívající kapely a v těch melodiích a frázování přenášíme trochu tu anglickou výslovnost a tvorbu slov a vět. Nápad vyjet spolu vzešel vlastně od Tuzexe - my jsme se toho chytli a řekli si, že nás to aspoň dokope, rychle nazkoušet nějakej playlist, jinak by nám to určitě trvalo mnohem dýl.

Je na obzoru deska? Dnes je hodně oblíbené jít spíš cestou singlů...
Cesta singlů nám teď vyhovuje, takže v tom chceme pokračovat. Co se týká desky, určitě ji časem natočíme, ale chceme tomu nechat volnější průběh, ne si teď dávat nějaký deadliny.

Co vlastně vaše ambice?
Takhle nad tím neuvažujeme, prostě děláme hudbu, která nás teď baví, a doufáme, že to bude mít ohlas mezi posluchači. Jak velký budem mít úspěch, to určí oni.

V Rituálech jste si tak trochu vyměnili role, Richard se od bicích přesunul k base, ty jsi v pozici frontmana a hraješ na kytaru. Jak k tomu došlo?
Došlo k tomu tak nějak přirozeně. Já jsem původně kytarista, takže jsem se k ní po letech vrátil. Richard nechtěl sledovat zas všechno zezadu, jak to dělal roky předtím, tak se chopil basy, což je pro něj novej impulz. Chvíli jsme ještě přemýšleli, jestli hledat zpěváka, ale nakonec jsme se utvrdili, že ty texty který píšeme, nemůže nikdo, koho známe interpretovat a tak zpívám sám.

Rituály jsou čtyřčlenným projektem, kde jste se s klukama potkali a jak jste si sedli? Dělali jste nějaký konkurz?
Hlavně jsme na nic nespěchali, začali jsme s Richardem jen ve dvou a postupně se rozhlíželi a přemýšleli, koho vůbec potřebujeme. Průběžně jsme oslovovali naše kámoše muzikanty a s tím jak se začala profilovat naše hudba, začalo být všechno jasnější. S Markem (klávesista) jsem kámoš už od střední a v průběhu roku mě několikrát kontaktoval, až jsme si s Richardem řekli, že z toho může být zajímavý spojení. Bubeníka Tomáše jsme si pamatovali ze zkušeben - zkoušel hned vedle A Banquet. Jednou ho Richard přitáhl na zkoušku a od tý doby si to nějak sedlo.

Nebude vám chybět zahraničí? S českou kapelou mnohokrát nevycestujete za hranice.
Samozřejmě trochu jo, ale popravdě na výjezdech s A Banquet jsme si párkrát sáhli na dno svých sil. Takže to už bych radši vyjel s kapelou do zahraničí jen tak na dovolenou, než něco zase organizovat.

• 8 kapel, které to loni zabalily

Je známo, že s Richardem pracujete v baru Comming Soon - hrajete spolu, pracujete, ještě s ním chceš jezdit na dovolenou... Nelezete si na nervy?
Kupodivu ne tolik, aby se z toho stal problém. Naštěstí jsme na sebe už tak zvyklý, že vycítíme nálady toho druhýho a radši se na chvíli klidíme. Trávíme spolu hodně času, ale za dob A Banquet jsme společně bydleli i 2 roky v jednom pokoji, takže ono to vlastně teď tak hrozný není. (smích)

Čemu se ještě věnujete kromě kapely a barmanství?
Čím je člověk starší, tím musí kapele obětovat víc a víc a to málokdo vydrží. Takže v současný době nám moc volnýho času nezbývá. Ale až se s kapelou víc zajedem, tak doufám, že mi zbyde nějakej čas na kreslení, k tomu se teď jen tak nedostanu.

A co zmíněné barmanství?
To teď beru jako práci, která mi umožňuje zároveň makat na kapele, nic víc, nic míň.

Jaký je třeba tvůj oblíbený drink?
Mám jich oblíbených několik, ale nejradši asi univerzální klasiku Cuba Libre a pak Long Island, to je pořádná těžká váha.

A na závěr otázka k anketě Žebřík, která se blíží, jako A Banquet jste byli oceněni Objevem roku a loni jste měli možnost si v rámci finálového večera zahrát. Chystáte se vyrazit i letos? Jaký je váš pohled celkově na hudební ceny?
Rádi bychom letos opět dorazili, uvidíme, jak nám to vyjde. Hudební ceny jsou dobrá věc, vždycky je dobrý, když se upozorní na to, co se na hudební scéně za ten rok stalo. A zároveň pro oceněné je to i taková malá satisfakce, že se stále vyplatí se muzice věnovat.

text: Šárka Chomoutová, foto: Jan Nožička